I když přestáváme být partnery, zůstáváme rodiči
Přestali jsme si s manželem rozumět, napětí mezi námi narůstalo, množily se hádky. Starší syn začal ze školy nosit špatné známky, stáhl se do sebe. Mladší se mě ptal, proč pořád pláču. Podala jsem žádost o rozvod. Nechtěla jsem, aby děti žily v takových podmínkách. Samozřejmě jsem počítala s tím, že děti budou po rozvodu bydlet se mnou. Manžel na to však v žádném případě nechtěl přistoupit. Každý z nás chtěl mít děti u sebe. Spory nebraly konce. Pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí nám doporučila obrátit se na poradnu.
Poradkyně nás pozvala na schůzku, kde nám vysvětlila, že i když se rozejdeme jako partneři, rodiči zůstáváme stále a na všech věcech, které se dětí týkají, se musíme domlouvat. Zdůrazňovala, že děti nás potřebují oba. Hovořila o tom, jak děti prožívají rozchod rodičů a jak je můžeme podpořit, aby těžkou situaci zvládly s co nejmenší újmou. Uvědomili jsme si, že jsme dětem svými hádkami ubližovali. Nebylo však snadné ustoupit ze svých pozic, domluva se nám nedařila. V poradně nám nabídli edukaci rodičů a mediaci. Nakonec jsme dospěli k dohodě, ulevilo se nám a také pozorujeme na dětech, že jsou klidnější. Někdy se neshoda objeví, ale už víme, jakým způsobem se domlouvat a věc řešit. Klára
Táta a dcera
Před osmi lety se nám narodila dcera Kateřina. S její matkou jsme nebyli sezdáni a nebydleli jsme spolu. Dcera žila u matky. Péči matky OSPOD vyhodnotil jako nedostatečnou, já jsem si s péčí o roční dítě nevěděl rady, netroufal jsem si sám se o ni postarat, proto Kateřina skončila v pěstounské péči. S podporou pracovnice SAS jsem začal usilovat o to, abych dceru mohl dostat do své péče.
Po několika měsících se to podařilo.
Pracovnice SAS mi pomohla se sepsáním návrhu k soudu, poradila, jak upravit bydlení, aby u mě dítě mělo vhodné podmínky, později mě doprovodila do školky a pomáhala s dalšími praktickými záležitostmi. Podporovala mě v době, kdy jsem se učil, jak o Kateřinu pečovat, jak k ní přistupovat. Přicházela ke mně zpočátku jednou až dvakrát týdně, postupně jsem se si byl stále jistější, spolupráce se rozvolňovala. Dnes jsem rád, že mě pracovnice SAS velmi podporovaly, abych se nebál požádat o svěření Katky do mé péče. Máme s dcerou krásný vztah a já jsem každou chvíli bohatší o nějaký úžasný rodičovský zážitek. Petr
Stejně to zažívala máma
Navenek působili jako spořádaný pár. Doma táta mámu ponižoval, kontroloval ji, stále jí něco vyčítal. Hodně na ni žárlil. Nechápala jsem, že si to máma nechá líbit. Říkala, že se nechce rozvést kvůli mně.
Nakonec se rozvedli. Já jsem před časem začala chodit s klukem - zaujal mě tím, jak byl pozorný, pořád chtěl být se mnou. Jenže byl pozorný až moc - zjistila jsem, že mi kontroluje mobil, volal mi třeba 5x za odpoledne, kde jsem a s kým...Jednou mě to už naštvalo - řekla jsem mu to a on mi dal facku.
Úplně mě to rozložilo. Přece se mi nebude opakovat to, co zažívala máma! Dostal se ke mně kontakt na linku poradny pro ženy. Tam mi velmi vlídná paní vysvětlila, na co si dát ve vztahu pozor - bylo to hodně o vnímání hodnoty sebe sama. Je dobře, že můžete mluvit s někým zkušeným a nestranným.
Mámě jsem to říkat nechtěla a kamarádka se divila, že to snad není možné, protože na ni působil můj kluk úplně jinak. Jsem ráda, že už to mám za sebou. Jitka
Myslela jsem, že se mi to nemůže stát. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo dvanáct let. Pamatuji se, že v jejich vztahu byl často křik, pláč a výčitky.
Obrovský dík
Můj příběh není v tuhle chvíli podstatný. Podstatné je, že chci říct každému, kdo se ocitne v situaci, se kterou si neví rady, aby zahodil ostych i všechny pocity trapnosti a přišel. Tady se mu nikdo nebude smát ani na něj koukat skrz prsty. To se prostě může stát. A když do toho jdete s čistým úmyslem a snahou, výsledek je skvělý. Za laskavý a v každém ohledu profesionální přístup patří všem z Poradny obrovský dík. Petra
Těhotná příliš brzy
Máma někde našla kontakt na Poradnu Rožnov, tak jsem tam zavolala. Už to, že vás někdo v klidu vyslechne a řekne, že všechno se dá vyřešit, bylo povzbuzující. Dodali mi odvahu situaci řešit a díky poradkyni jsem se i přes problémy začala na dítě celkem těšit.
Nabídla mi zapůjčení výbavičky a poradila, na jaké dávky mám nárok a že si ve škole můžu zažádat o individuální plán, abych nemusela úplně skončit. A já tak zvládla dokončit další ročník.
S přítelem jsem se díky poradně konečně dokázala bavit o tom, že budeme potřebovat peníze a nutnosti vydržet v práci déle než týden. Dokonce se občas postaral i o dítě, když jsem byla ve škole, ale hlavně se do hlídání zapojila moje máma.
Postupem času už jsem dokázala sama říct lidem kolem sebe, co potřebuju, a věci si zorganizovat. Moc děkuju poradně, že mi dala naději a praktické rady, jak těžkou situaci zvládnout. Hanka
Otěhotněla jsem v devatenácti letech. S přítelem, který neměl žádné příjmy, jsme v té době žili odděleně, každý u svých rodičů, já u invalidní mámy. Druhým rokem jsem se učila na servírku. A co teď. Vůbec jsem si nevěděla rady, jestli v téhle situaci těhotenství a mateřství zvládnu. Zvažovala jsem, jestli si mám dítě nechat.
